V každé z modrých zon to mají lidé maličko jinak. Něco společného ale přeci jen mají...
Okinawa, přezdívaná "Země nesmrtelných", se může pochlubit jednou z nejvyšších koncentrací stoletých lidí na světě. Tajemství? "Hara hachi bu" – tedy jíst jen do 80% sytosti. K tomu přidejme stravu bohatou na batáty, tofu, mořské řasy, ryby, zeleninu a zelený čaj. Nechybí ani silné mezilidské vazby (moai), každodenní pohyb a smysl pro životní účel – tzv. "ikigai".
Dost divné místo a ne uplně to, co bychom asi chtěli následovat, ale... prostě do modrých zon patří a tak si tedy pojďmě říct, co tu je jinak?
Tato komunita adventistů sedmého dne se vymyká americkému průměru – žijí o 7–10 let déle. Dodržují vegetariánskou nebo pesco-vegetariánskou stravu, vyhýbají se alkoholu a cigaretám, tráví čas s rodinou a v přírodě, a nezapomínají ani na spirituální rozměr života. Klíčem je pro ně prý rovnováha – mezi tělem, myslí a duší.
V horských vesničkách Sardinie najdete mnoho vitálních dědečků, kteří i ve 100 letech pěstují vinnou révu. Nikdy nezapomenu, jak jsem tu ve stoupání do brutálního kopce, kde mi auto chrčelo a já se modlila, abychom to vůbec vyjeli potkali asi tak stoletého pána, jak si to do toho šíleného kopce štrádoval na kole, jako by se nechumelilo. A přísahám - kouřil u toho!
Zdejší středomořská strava, domácí olivový olej, luštěniny, kozí sýr, víno z místní odrůdy Cannonau a každodenní chůze po kopcích tvoří základ jejich zdraví. Nezanedbatelný je i silný pocit sounáležitosti v rodině a komunitě.
Na tomto "ostrově, kde lidé zapomínají umírat", je úmrtnost na chronická onemocnění extrémně nízká. Místní obývají kopcovitou krajinu, jedí divoké byliny, luštěniny, zeleninu a olivový olej, vyhýbají se spěchu a žijí v souladu s přírodou i svým biorytmem. A jak říkají sami Ikariané – žádný stres, hodně smíchu a večerní tanec je lepší než jakýkoli lék. Taková ta klasická řecká pohoděnda. Řecký Homer Simpson by při krizi, kterou tu měli řekl, že to je problém Homera budoucnosti a šel si dát šlofíčka...
Přestože každá modrá zóna má svá specifika, vědci identifikovali a vy jste si sami mohli všihnout nějakých společných rysů:
Ano, i geny hrají roli. Vědecké studie ukazují, že některé genetické varianty ovlivňují odolnost vůči chronickým nemocem nebo podporují efektivní opravy buněk. Ale ty podle nejnovějších studií tvoří cca 10-20%, což prostě v kontextu délky lidského života není až tolik...
Nízká míra znečištění, přístup k čisté vodě a blízkost přírody jsou dalšími faktory, které dlouhověkosti nahrávají. A to sakra hodně!
Dlouhověkost není tedy jen o dobrých genech. Je to symfonie malých návyků, mezilidských vztahů, radosti ze života a laskavého přístupu ke svému tělu. A to všechno v režimu pohoda, klídeček.
Takže naše rada? Neber to všechno tak vážně. Jez jídlo a ne chemické výrobky. Měj kolem sebe dobré lidi, kteří Tě nabíjí a ne žádné toxické bubáky, nebo energetické upíry. Hýbej se. Přirozeně, furt. Nemusíš se mučit ve fitku, nemusíš dělat sport, prostě neseď celý den na prdeli. Nauč se mít radost ze života, těšit se na každý další den a na malé krásné věci. A to nejdůležitější - dej svému životu smysl :)
Komentáře
Zatím žádné komentáře. Buďte první!